Filozofie „vědomého splachování“
Čísla spojená s tímto zvykem jsou stejně zarážející. Průměrná toaleta staršího typu dokáže v jednom cyklu spotřebovat až devět litrů vody, zatímco moderní verze s „nízkým průtokem“ spotřebují přibližně tři až šest litrů. Vynásobte to počtem lidí v domácnosti a poté třemi sta šedesáti pěti dny v roce a množství se stane astronomickým. Průměrná čtyřčlenná rodina může každý rok nechtěně spláchnout do odtoku desítky tisíc litrů upravené vody. V regionech, které v současnosti zažívají „nedostatek vody“ nebo dlouhotrvající sucho, to není jen plýtvání zdroji, ale také plýtvání energií a uhlíkem potřebným na zpracování a přepravu vody.
V reakci na tato překvapující čísla čím dál více ekologicky uvědomělých domácností přijímá takzvanou politiku „flexibilního splachování“. Nejde o výzvu k návratu k primitivním nebo nezdravým podmínkám, ale spíše o promyšlenou úpravu společenských norem. Filozofie je jednoduchá: v soukromých domech není splachování vždy bezprostřední požadavek na tekutý odpad. Méně častým splachováním během dne může domácnost téměř přes noc výrazně snížit svou vnitřní vodní stopu.
Přijetí ‚flexibilního splachování‘ může radikálně změnit naše vodní návyky a přispět k udržitelnosti domácností.
