Temná rozhodnutí
Tma se už blížila, když jsem konečně učinila své rozhodnutí. Nemohla jsem se postavit šesti lidem. Nemohla jsem utéct před celou posádkou. A rozhodně jsem nemohla přežít noční bouři, zatímco jsem byla pod vlivem drog. Ale nepotřebovala jsem mnoho. Stačila mi jedna osoba, která by mi uvěřila.
S námahou jsem se vrátila k našemu apartmá, přidržujíc se stěn třesoucími se prsty. Každý krok byl jako chůze ve vodě. Můj zrak se rozmazával, ale nějak jsem se dostala k ukrytému prostoru pod umyvadlem. Lucas o něm nikdy nevěděl. Ani jeho rodina. Můj otec ho nainstaloval po incidentu s jedním z jeho bývalých obchodních partnerů. Uvnitř byl malý černý nouzový komunikátor schopný posílat šifrované zprávy prostřednictvím satelitních sítí.
Klíčový okamžik
Ruce mi třásly, když jsem ho otevřela. Stiskla jsem jedno tlačítko. Pak další. Objevil se malý zelený světýlko. Zašeptala jsem nouzový kód, který mě otec naučil před lety. „Orchidej sedm. Rodinná nouze. Námořní hrozba. Okamžitá evakuace.“ Pak jsem přidala jednu poslední zprávu. „Nekontaktujte jachtu. Předpokládejte, že každý na palubě je ohrožen.“
Připojila jsem zvukový záznam, který jsem tajně začala před návratem do apartmá. Jejich hlasy. Každé slovo. Každý plán. Každé zmínění tří set milionů dolarů. Každý detail o údajném „neštěstí“ mých rodičů. Pak jsem stiskla ODESLAT. Zařízení jednou zablikalo. PŘENOS ZAJIŠTĚN. Vydechla jsem. Ale ještě jsem nebyla v bezpečí. Stále jsem potřebovala důkaz, který by nemohli zničit.
Odhalení pravdy
Lucasův telefon ležel na stole. Nechal ho tam, když slavil dole. Zvedla jsem ho. Obrazovka byla zamčená. Ale Lucas udělal jednu chybu. Použil stejný šestimístný kód na všechno. Naše výročí svatby. Telefon se otevřel. Moje krev ztuhla. Byly tam fotografie právních dokumentů. Formuláře plné moci. Bankovní převody. Kopie pasů. Zprávy s někým jménem Naomi.
Otevřela jsem konverzaci. Naomi: „Slíbil jsi mi, že nepřežije líbánky.“ Lucas: „Uklidni se. Jsi další, až peníze přijdou.“ Můj žaludek se obrátil. Bylo tam desítky žen. Fotografie. Bankovní zůstatky. Záznamy o majetku. Manželské certifikáty. Úmrtní listy. Neplánovali mě jen zabít. Už to dělali dřív. Rychle jsem všechno přenesla na šifrovaný server připojený k mému nouzovému zařízení.
Pak jsem uslyšela kroky. Klika se pohnula. Schovala jsem telefon pod matraci a vlezla do postele. Dveře se otevřely. Lucas vešel. Usmál se. „Zlatíčko?“ Donutila jsem oči, aby se otevřely napůl. Seděl vedle mě. „Vypadáš hrozně.“ „Cítím se špatně.“ Jeho prsty se dotkly mého čela. „Měla bys spát.“
Záchrana na dosah
Poprvé od naší svatby jsem v něm viděla muže pod úsměvem. V jeho očích nebyla láska, ale výpočet. Políbil mě na čelo. „Půlnoc není daleko.“ Pak odešel. Deset sekund. Pak se za sklem balkonu objevila postava. Zvedla prst k rtům. Málem jsem vykřikla. Otevřela balkonové dveře. „Nedělej žádný zvuk,“ zašeptala. „Kdo jsi?“ „Jmenuji se Valery.“ Vstoupila dovnitř. „Pracuji na této jachtě.“ „Slyšela jsi je?“ „Sledovala jsem je týdny.“
Moje srdce se zastavilo. Valery sáhla do kabátu a vytáhla identifikační kartu. „Jsem tajná vyšetřovatelka.“ Podívala se na komunikátor v mé ruce. „Poslala jsi nouzový signál?“ Snížila hlas. „Protože pokud počkáme do půlnoci, nepřežiješ.“ Zírala jsem na ni. „Co máme dělat?“ Ukázala směrem k zadní části jachty. „Na dolní zádi je nouzový raft. Máme méně než hodinu, než začnou hledat.“
„Co posádka?“ „Většina z nich neví. Ti, kdo vědí, jsou placeni.“ Na chvíli se odmlčela. „A je tu něco dalšího, co potřebuješ vědět.“ Výraz Valery ztvrdl. „Rodina tvého manžela to dělá už roky.“ Vyprávěla mi o své sestře Samanthě. Samantha se provdala za bohatého podnikatele napojeného na rodinu Abernathy. Šest měsíců poté zmizela. Její jmění zmizelo s ní. Policie to označila za nehodu. Valery tomu nikdy nevěřila.
Valery mi odhalila tajemství o její sestře Samanthě, které mě přimělo přehodnotit, co se vlastně na jachtě děje.
