Zásnuby s neznámým
„Vdávám? Za koho?“ zeptala se.
„Za žebráka od mešity,“ pokračoval její otec. „Ty jsi slepá. On je chudý. Dokonalá dvojice.“
Cítila, jak jí z tváře mizí krev. Chtěla vykřiknout, ale z úst jí nevyšel jediný zvuk. Neměla na výběr. Otec jí ho nikdy nedal.
Druhý den se konal rychlý a skromný obřad. Jeho tvář samozřejmě nikdy neviděla a nikdo jí ji ani nepopsal. Otec ji postrčil k neznámému muži a přikázal jí, aby se ho chytila za paži. Poslechla jako přízrak ve vlastním těle.
„Slepá dívka a žebrák.“
Po obřadu jí otec podal malý uzlík s oblečením a odstrčil ji směrem k muži.
„Teď je to tvůj problém,“ řekl a odešel, aniž by se ohlédl.
Nový život a nečekaná láska
Žebrák se jmenoval Juša. Mlčky ji vedl po cestě. Dlouho nepromluvil ani slovo. Nakonec dorazili k malé zchátralé chatrči na okraji vesnice. Voněla vlhkou hlínou a kouřem.
„Není to nic zvláštního,“ řekl Juša laskavě. „Ale budeš tu v bezpečí.“
Posadila se na starou rohož a jen stěží zadržovala slzy. Tohle byl nyní její život: slepá žena provdaná za žebráka, žijící v hliněné chatrči a držící se posledních zbytků naděje.
Jenže už první noc se stalo něco zvláštního…
Juša jí s velkou péčí připravil čaj. Dal jí svou jedinou přikrývku a sám spal u dveří jako věrný strážce. Mluvil s ní s opravdovým zájmem. Ptal se jí, jaké má ráda příběhy, o čem sní a jaké jídlo jí dělá radost. Nikdo se jí na nic takového nikdy nezeptal.
Dny se změnily v týdny. Každé ráno ji doprovázel k řece. Popisoval jí slunce, ptáky i stromy s takovou něhou a obrazností, že měla pocit, jako by je díky jeho slovům skutečně viděla.
A v té malé chatrči se stalo něco nečekaného. Zajnab se zamilovala.
Následující část se věnuje tématu Odhalení pravdy a nová volba Jednoho; pokračujte pro podrobnosti.
