Touha po přijetí
Z jeho pohledu se vrána stáhla, ne ze závisti, ale z hlubokého pocitu vyloučení. Nikdo ho nepovažoval za krásného, nikdo na něj nečekal, nikdo mu neposlouchal. Jeho myšlenky byly čím dál těžší.
Postupem času začala vrána pochybovat sama o sobě. Začala vnímat svůj stín nikoli jako přirozenou součást sebe sama, ale jako břemeno. Znila o měkkých křídlech holubice, jejím světle, jejím zpěvu. Pak učinila rozhodnutí, které poznamenalo jeho život: pokusí se být jako ona.
Pokus vrány o napodobení holubice přinesl nečekané důsledky, které odhalují její cestu k sebepřijetí.
